Styx

Info

Datum narození: 10.7.2016 (úmrtí: 20.10.2023, 17.2.2024)
Matka/Otec: Rari/Khar'jo
Sourozenci: Tasa, Khar'ji, Rigel, Norox, Apaté
Potomci: nejsou
Magie: Předměty, Nemrtví, Neviditelnost
Vlastnost: charisma

Povaha

Na první pohled Styx vypadá klidně a rozumně, ač teprve nedávno vyrostla  do dospělého vlka. Je to rozvážná mladá dáma na vrcholu svých sil,  která si formuje svůj pohled na svět každým dnem. Je velmi zvědavá a  občas až netaktní, když se snaží dopátrat odpovědi. Je těžké ji odradit  od čehokoliv, co si zrovna zamane a není neobvyklé, že si svou cestu  vždy najde a nehledí na následky. Její logiku často vlci popisují jako  „první dělá a pak myslí“, nicméně Styx nepatří mezi ty tupé jedince,  kteří do všeho skáčou po hlavě. Vždy si promyslí, co chce udělat, jak to  udělá, kdy a kde se to stane a ví, jaké to bude mít následky. A právě  následky jsou to, co Styx velice snadno odsouvá stranou a nehledí na ně.  Jde jí o vlastní cíle, které mají větší váhu než cokoliv jiného. Je  schopná hodně obětovat, pokud to pro ni něco znamená. Tato vlastnost se  dá ale přeložit i do pozitivního světla, neboť jakýkoliv zadaný úkol  vykoná vždy přesně do slova a důsledně.
Není to plachá vlčice, spíše  naopak. Společnost vyhledává a ráda je v kruhu vlků, nicméně její drzá a  rýpavá mluva hodně vlků odrazuje. Často vyvolává rvačky, kterých se ama účastní. Žene ji k tomu výchova od rodičů, kdy každý den zatínala  zuby do kožichů svých druhů, takže jí nepřipadá zvláštní útočit na  ostatní, aniž by k tomu měla důvod. Pokud zrovna neokusuje končetiny  jiných vlků, je s ní rozumná domluva. Její mladost jí trošku zabraňuje  vidět své vlastní chyby a považuje se za něco více než za obyčejnou nicku. Pokouší ostatní vlky ve všech směrech a rozhodně se v její  přítomnosti nikdo nudit nebude.
Empatie se u Styx nevyskytuje, neb  byla tvrdým výcvikem vytlačena přes okraj vlastností, které si Styx  musela osvojit. Mezi tyto přeživší patří houževnatost, vynalézavost, odhodlanost, vytrvalost, cílevědomost a věrnost. Nemá problém žít ve  smečce, avšak potřebuje mít vyznačené hranice, za které nemůže jít,  jinak je u ní velice snadné zdivočet a být oním pověstným chaotickým  elementem v jinak mírumilovné smečce. Pokud s ní má Alfa dostatek  trpělivosti, dokáže se novým pravidlům přizpůsobit a prokázat svou nekončící věrnost a poslušnost. Je nutné ale, aby byla neustále  zaměstnaná, neboť jakmile se začne nudit, hledá něco, na čem si svou  energii může vybít a potom pro ni pravidla nepředstavují přílišnou  zábranu.
Je to vlčice plná energie, která nevydrží sedět na místě.  Nejčastější způsob, jak se přebytku energie zbavuje, jsou hravé souboje  mezi vlky. Bohužel, za hravé a přátelské škádlení považuje i to, že při  nich teče nemálo krve. Nezná hranice tohoto kočkování a nemá problém při  něm jiného vlka zardousit. Může být tedy velice nebezpečná okolo malých vlčat, protože se snadno nadchne a ponoří do hrátek.
Nosí v sobě  vrozenou nenávist vůči magii a vlkům, kteří ji ovládají. Projevuje  nedůvěru až agresi, při které nemá problém jít danému vlku po krku.  Nevěří na nic jiného, než na sílu ducha a těla a cokoliv s magií  spojeného je pro její osobu tabu.

Příběh

Narodila jsem se v kraji, který nebyl přívětivý pro vlčí populaci a kde  každý den byl bojem o život. Museli jsme se vypořádat s nedostatkem  potravy, jinou smečkou a magiemi. Náš život závisel na tom, jak si  poradíme bez magických schopností, kterými naši sousedi vládli. Jejich  život byl snadný – lovili pomocí magií, bránili se magiemi, chránili  jimi území, vyhrávali boje a díky nim se jim žilo jako v pohádce. Ačkoli  jsme magie měli a oči se nám barvily, nikdy jsme nedosáhli mistrovství v  magii a neuměli jsme s nimi pracovat, takže jsme se tedy museli  spoléhat na vlastní sílu a vynalézavost, která nám vybuduje cestu k  cíli.
Kdysi dávno jsme patřili do jedné velké smečky všichni  společně. Jmenovali jsme se Lahrakapijská smečka. Pomáhali jsme si  navzájem a žili jednoduchý život i v těchto zapomenutých končinách.  Problémy v ráji nastaly, když se vyhrotily vztahy mezi vlky magii  ovládající a vlky magii postrádající. Obě strany se obviňovaly z různých  důvodů. Vlci obdaření magií (slangově označováni magiči) měli větší  prestiž, mohli jíst první, nikdy se tolik nenadřeli a jejich život byl  jednodušší. Vlci bez magie (nemagiči, obyčejní, prostí) byli nařčeni, že  jsou nevděční a neodvádějí dostatek práce, aby udrželi smečku v chodu.  Zatímco magiči smečku chránili a sem tam se odhodlali k lovu, prostí  zajišťovali věci obyčejné – vyhrabávali nory, lovili potravu, starali se  o území, pečovali o vlčata. Smečka tedy byla rozdělena na mocné a na  prosté.
Netrvalo dlouho a rozepře donutily smečku, aby se rozpadla  na dvě části. Magiči si založili svou vlastní smečku a přijali do svých  řad i některé prosté, kteří o to stáli. Nazývali se smečkou Lahraiskou.  Utlačení nemagiči byli donuceni žít pospolu ve své vlastní smečce –  smečce Kapijské. Lahraiští měli nad Kapijskými vždy převahu, jejich  magie jim snadno převážily misky vah na stranu jejich vítězství, takže  zatímco oni si žili v přepychu, Kapijští žili ve stínech a hladověli.  Mohli tento kraj opustit, ale měli příliš mnoho starých a slabých, kteří  by cestu nezvládli.
Do Kapijské jsem se narodila dost dlouho po  tom, aby si smečky mezi sebou vytvořily nepřátelský vztah a podnikaly na  sebe útoky. Krvavé, bezbožné, nemilosrdné a nekončící boje braly životy  na obou stranách, nicméně větší ztráty byly vždy na straně Kapijských.  Museli jsme se tedy naučit utíkat a bojovat proti magiím silou. Stali  jsme se zloději, vrahy ve stínech, osamělými lovci. Přiznám se, že život  ve smečce měl hodně daleko od snu o ideální rodinné harmonii. Od  malička jsme byli učeni nemilosrdnosti, chladnokrevnosti, odolnosti a  krutosti. Byla potřeba síla, abychom přežili. Jakmile jsme byli dost  silní, byli jsme vysílání na lov. Nejprve jsme chodili po skupinkách s  někým, kdo nás vedl a učil, poté jsme se museli osamostatňovat a  zlepšovat, abychom dokázali smečku ochránit i uživit. Museli jsme se  přizpůsobit těmto dvěma primárním potřebám a ohnuli jsme si kvůli nim  životy do potřebného úhlu.
Se sourozenci jsme si často hráli a naše  hry byly krvavé a bolestivé. Učili jsme se nejrůznějším taktikám boje,  které nám měly pomoci v dospělosti proti Lahraiským. Naše vztahy nebyly  ničím zvláštní, byla mezi námi obyčejná sourozenecká rivalita a naše  šarvátky často museli řešit rodiče. Byli jsme docela divocí a nejednou  jsme se pokusili ulovit nějakého našeho člena smečky, abychom dokázali,  že jsme lovu schopni.
Pamatuji si, jako kdyby to bylo včera, kdy  jsem byla poslána na svůj první samostatný lov. Hrdost v očích mých  rodičů a mentorů byla do nebe volající, nemohla jsem tedy zklamat. Byla  jsem rozhodnuta, že bez úlovku se domů nevrátím. Šla jsem půl dne, než  jsem svou kořist vystopovala. Hodlala jsem se vyznamenat, takže jsem to  nesměla zpackat. Tiše jsem se krčila v trávě a čekala, až se náš budoucí  pokrm skloní k vodě. Napajedlo bylo vždy dobrou volbou k lovu. Bylo  sice vzdálené a nebezpečné, ale odvaha se nejednomu z nás vyplatila.  Vyskočila jsem z trávy přímo na svou nic netušící kořist a donutila ji  lehnout si na zem. Jednalo se ještě o vcelku mladého a nezkušeného  jedince, ale i tak jsem trochu dostala po čumáku a do břicha, než se mi  podařilo semknout zuby kolem jeho hrdla a pomalu ho udusit.
Toho  večera jsem se já i moje rodina najedla. Byl to skvělý pocit, pomoci  celé smečce a zasytit si žaludek. U jídla jsem pak zjistila, že jsem  měla docela štěstí, protože mého bratra objevili dva Lahraiští a on  vyvázl jen tak.
Už delší dobu se mluvilo o tom, že s Lahraiskými  nemůžeme takto bojovat donekonečna. Přišli jsme tedy s plánem infiltrace  a vnitřní destrukce. Jedna z vlčic se uvolila použít svůj vrh jako  návnadu. Vše jsme krásně připravili a podstrčili vlčata Lahraiským až  pod nos. Na návnadu skočili a začali je vychovávat jako své vlastní  poddané. Bohužel se vlčata obrátila proti nám a my se ocitli pod mocným  útokem. Lahraiští této nesmyslné války měli také už po krk a toužili po  jejím konci, takže využili okamžiku a použili plnou sílu. Rozutekli jsme  se jako krysy a ke konci dne se sešli u vyprahlého stromu daleko za  hranicemi. Zůstalo nás příliš málo na to, abychom vedli odvetu, nebo  abychom mohli zformovat smečku znovu. Sice jsme pocítili mnoho ztrát  (mezi nimiž byli i mí rodiče a bratr), ale tento finální vpád nás  posunul dál – konečně nám nic nebránilo se odstěhovat.
Usadili jsme  se nedaleko hranic země, která magií přímo přetékala. Vycítili jsme to  hned, jen co jsme se přiblížili. Někteří pocítili touhu okusit aspoň  kapku magie a vedla je víra, že v zemi plné kouzel i oni získají  magickou moc. Takto jsme ztratili mnoho dalších, až už nebylo zbytí a  rozešli jsme se všichni. Toho dne jsem sourozence viděla naposledy. Neměla jsem kam jít, takže i já jsem se vydala vstříc té magické zemi.  Nedoufala jsem však, že bych se očistila a získala magickou moc,  rozhodla jsem se zůstat věrná kořenům a věcem, které mě rodiče naučili.

Speciální magie

Původ magie je nejistý, stejně tak i důvod, proč ji Styx vlastní. Magie  Gallirei za přispění zdejších bohů ve Styx zakořenila a projevila se na  jejím těle deformacemi, které nejsou pro vlka ani trochu typické. Ze zad  Styx vyrostl pár křehkých křídel, které sice svou nositelku nedokážou  vynést do oblak, ale propůjčují jí svou rychlost a obratnost, stejně  jako delší skoky a lepší stabilitu. Skupiny per občas raší i ze srsti  šedé vlčice, a to nejčastěji u kořene ocasu a za ušima. Pár ojedinělých  pírek roste i na zbytku jejího těla, avšak peří jí zde často vypadává  anebo si jej sama trhá. Krom vylepšení fyzických dovedností křídla  nemají žádnou magickou moc, neboť se jedná jen a pouze o další pár končetin.

Magie Styx chrání před magickými útoky živlů. Jestliže se ocitne v  nemagicky zapáleném lese nebo spadne do normální řeky, hrozí jí stejné  nebezpečí jako všem ostatním. Magie ji brání jenom tehdy, jsou-li živly  magicky ovládnuty a použity proti ní. V ten moment po ní útoky sjíždí,  jako kdyby na sobě měla pláštěnku a živly byly jenom neškodnými kapkami  vody. Oheň ji nepopálí, ve vodě se neutopí, kořeny ji hned pustí a vítr  se kolem ní prožene jenom jako vánek. Jednoduše řečeno, magie anuluje  veškeré pokusy o využití magie ohně, vody, země, vzduchu a jejich  magických variací na Styx.

Takzvaný gallirejský Skype. Vodní plocha slouží jako transmitér zvuku  (případně i obrazu, ale jen vzácně), ať už se jedná o jezero, řeku,  kaluž nebo déšť. Čím ucelenější a klidnější voda, tím jasnější je  přenos. Při dešti je zvuk nejhorší a při stojatých vodách nejlepší. Styx  jednoduše stačí najít vodu k přenosu a potom myslet na vlka, se kterým  chce mluvit. Její hlas se začne ozývat z nejbližší vodní plochy  příjemce. Pokud je vlk příliš daleko od vody, Styxin přenos se k němu  nedostane.