Amír

Charakter:
Amirko je k vlkům hodný, přátelský, a nápomocný, pokud v nich má nějakou jistotu. Jinak je dosti opatrný. Bojí se konverzovat s tuláky a vlky jiných smeček, od těch zpravidla utíká pryč, nebo se jim podřizuje. Spoustě věcem a činnostem se však vyhýbá, nikomu nikdy neříká proč. Sám ten důvod totiž nezná. Je v tom dosti tajemný, bude si o tom myslet své. Postoj k vlkům má převážně kladný, všechny se snaží brát takové, jací jsou a sám touží po tom, aby jej tak druzí brali. Nebude ale všem důvěřovat, jen těm, které si oťuká už v raném dětství. Od mala má sklony k depresivním a úzkostným stavům. Není to tak, že by nechtěl žít. On žít chce. V hloubi duše chce být vlkem spokojeným a svým způsobem prestižním a samostatným, jen jej myšlenky brzdí. Působí dosti jako podivín, dost možná též jako asociál, ale ve smečce se snaží angažovat, co to jenom jde.
Nepřipadá u něj v úvahu, že by opouštěl Nihil. Kdepak, on zůstane tam, kde se cítí bezpečně - a tedy v blízkosti své mámy. Odejde ona, odejde i on a to bez kompromisů, nikdo jej nepřesvědčí. Bude se mamince věšet na krk i v pozdějším věku, ač se za to bude sám stydět.

Magie:
Psychika-klonování

Může se rozdělit na několik iluzí jeho samotného, z něhož jen jeden jediný je on sám. Magii se učí postupně, čím více klonů má potřebu vyvolat, tím více úsilí ho to stojí. Každý z klonů však může říkat a dělat něco jiného, Amir je ovládá myšlenkami. Klonové nejsou hmotní, ač tak vypadají a lze jimi procházet… nejsou však průhlední. Narozdíl od něho reálného, klonům nedělá problém slunce. Maximum klonů, kterého může magií bez cizí pomoci dosáhnout, je sedm. V dospělosti bude umět klonovat i jiné vlky, které vidí kolem sebe, ale těm nedokáže vytvořit více, než tři klony.

Další zajímavosti:

Bojí se vlastního stínu, ohně, ale i vody.
Vzhledově spíše po matce, na kterou je vážně fixován.
Sám se nikam nevydává, je to stydlín a strašpytel.
Může působit jako podivín, neustále má tendenci mluvit o své mámě.
V hloubi myšlení je však inteligentní a má talent na taktiky.
V dospělosti patří mezi nejmenší vlky. Ne přirozeně, je to jedna z genetických vad.
Po otci, kterého však nezná, zdědil částečně alergii na slunce (projevuje se u něj nevolností až mdlobami po krátkém pobytu na slunci.

Názory na ostatní:

Mira (mamika): Miluji ji, krásně voní a je prostě nejlepší. Musím být pořád někde poblíž ní!
Sage (brácha): Moc času s ním netrávím, je zvláštní, úplně jiný, než já a ségra. Chodí za jinými vlčaty ze smečky, a tak se moc nevídáme.
Rio (ségra): Voní hodně po mamince, ale to je jediné, co s ní má společného. Je to taková malá hysterka, ale mám ji rád.
Batdog (táta): Tajemnej. Ten, o kterém jsme zatím jenom slyšeli. Neznám ho a to je možná i dobře.
Nicolas: Šedý vlk, který nás má na starosti. Tahá mě tam, kam nechci a bere mi buď mamiku, nebo mě bere mamice. Nelíbí se mi to. Nevěřím mu.
Dino: Velký zelený. Je docela chytrý, taky nás někdy mamice hlídá. Je divnej, ale snáším ho lépe než Šedého.
Toshi: Křídelnatý... v budoucnu ho možná ochutnám, páč vypadá k nakousnutí. Ale jenom trošku, protože je moc hodný a pomohl mi.
Shaari: Modrej... Mizí strašně rychle a pak se zase rychle objevuje. Myslím, že jeho řeči rozumím tak nějak nejlépe ze všech, které jsem tu zatím potkal.