Život na Niwatu

Když mě mé tlapky zavedly do Niwatu, byla jsem ještě nedospělá. Už jsem sice byla dost velká na to, abych se o sebe plně postarala, ale i přes to bylo lepší, kdybych si našla nějakou smečku, která by mi poskytla ochranu a úkryt před většími predátory a zajistila přísun potravy, díky společným smečkovým lovům. Vrátit domů jsem se tehdy už nedokázala. Prostě to nešlo a tak jsem musela jít dál a právě tehdy jsem narazila na území zvané Niwat.

První vlčici, na kterou jsem zde narazila při řece Wolf, byla Ceana. Šedá dospělá dáma, která byla opatrná, ale zároveň ochotna mě vyslechnout a to také udělala. Nakonec se rozhodla, že nejsem pro smečku žádné ohrožení a přivedla mě do tábora smečky.

Tam jsem se seznámila s Imaginem a jeho partnerkou Cethií, kteří byli na mě milí a protože byla tehdy zima a sníh, poskytli mi místo ve svém doupěti. Stali se z nás opravdu dobří přátelé. Imagina jsem si oblíbila natolik, že bych o něm mohla mluvit, jako o svém starším bratru a Cethia se stala mou velmi dobrou kamarádkou.

V té době jsem taky poznala zvláštního vlka se jménem Killer. Potuloval se nenápadně kolem tábora a kdykoliv mohl, dělal neplechu, dokud ho Vittani, alfa zdejší smečky, nevyhnala pryč z území smečky Svitu v níž jsem žila já i když jsem ještě nebyla oficiálně přijata. Věděla jsem, kdo je  alfou podle jména, ale tu vlčici jsem zatím neviděla osobně a proto jsem také v té době ještě nemohla požádat o přijetí do smečky jako řádný člen. Jednoduše jsem neměla štěstí na to, abych ji potkala. Vždycky jsme se nějakým způsobem minuly.

Mé přijetí přišlo až později, když jsem se snažila chránit Aspera, mladého vlčka, ještě vlče, co se od tábora smečky zatoulalo k jezeru a protože tam bylo samo já se snažila ho hlídat a odvést zpátky do tábora. Zrovna jsme si hráli na břehu, když se u nás objevila nějaká, pro mě neznámá, vlčice. Vypadal statně, ale protože moje osobní povinnost byla chránit vlče ze smečky, postavila jsem se mezi ní a vlče a výhružně se snažila zjistit, co vlčice chce. Tak se stalo, že jsem se postavila mezi matku a syna, aniž bych to tušila. Byla jsem však odhodlaná vlče bránit. Ano, byla to skutečně Vittani, kdo se u jezera objevil, aby si došel pro své vlče a já, ani nebyla člen Svitu, ale přesto jsem se tak chovala.

Vittani byla moudrá a tak místo, aby na mě zaútočila, co si to dovoluji, bránit ji, jakožto matce, v přístupu k jejímu mláděti, řekla, že ji překvapilo, jak ochotně se starám o mládě patřící do její smečky a právě tehdy mě přijala jako členku své smečky Svitu. Byla jsem z toho nadšená. Konečně jsem patřila mezi své přátele. Konečně jsem měla svou smečku a to bylo skvělé.

Když jsem vstoupila do smečky, Vittani byla mou alfou a taky vůdkyní smečky Svitu. Na niwatském území však existovala ještě jedna smečka. Ta si říkala smečka Temna a v ní vládla vlčice jménem Černá Smrt. O té smečce jsem zatím jenom slyšela. Prý měla území za Lesem bludiček a Skalami zbloudilých duší.

Obě smečky byly dokonce dříve smečkou jedinou. První smečkou vlků na území Niwatu, kterou zde založila právě vlčice Vittani. Snad se jmenovala Niwatská smečka. V té době jsem však já ještě ani nebyla na světě. Ale co jsem se doslechla z vyprávění, kdysi tuhle smečku postihlo jakési prokletí a některé z vlků posedli démoni a ti se pak stali zlí a temní. Všichni se snažili to nějak napravit, ale nedařilo se jim a tehdy povstala Černá Smrt a odvedla si temné vlky s sebou. Pochopitelně s ní šli. Tak se jedna velká původní smečka rozpadla na dvě menší – na smečku Svitu a smečku Temna. Proto se taky povětšinou vlci z obou smeček znali, neboť dříve to byli přátelé. Dříve žili společně, než některé z nich pohltila temnota uvnitř jejich duší.